Onkologická chirurgie, zkráceně onkochirurgie představuje lékařský obor věnující se diagnostice a léčbě zhoubných nádorových onemocnění. Jedná se o nedílnou součást komplexní péče o onkologicky nemocné. U většiny nádorů je úplné odstranění předpokladem vyléčení onkologického onemocnění. 

Jde o odvětví chirurgie, v rámci kterého lékař provádí operaci s pomocí robotického systému, bez kontaktu s tělem pacienta.

Jedná se o typ onkochirurgického výkonu, který se provádí nejčastěji kvůli zhoubnému nádoru prsu. V některých případech je vhodné operovat i nezhoubné, nebo rizikové léze. Cílem operace je především odstranění nádoru a většinou i zjištění stavu podpažních uzlin.

Resekce neboli chirurgické vyříznutí, představuje u kožních nádorů základní terapeutickou metodu. Cílem tohoto onkochirurgického výkonu je odstranění nádoru a v pokročilejších stavech i zjištění stavu spádových lymfatických uzlin.

Kryochirurgie je v podstatě chirurgická léčba mrazem.  Tato metoda využívá toho, že při prudkém a dostatečně rychlém ochlazení živé tkáně a jejím následným pomalým rozmrazení dochází k odumření části tkáně -  nekróze. Následuje stádium odlučování nekróz, vystřídané granulací tkáně a závěrečnou fází hojení rány, epitelizací. Tato metoda se využívá velmi zřídka.

Radioterapie, léčba ozařováním, je využití ionizujícího záření k léčbě nádorů. Cílem ozařování jsou nádorové buňky. Většinou se ozařuje pouze nádor a jeho okolí, případně místo po vyjmutí nádoru. Radioterapie se zpravidla neaplikuje na oblast celého těla. Radioterapie může být využitá jako samostatná metoda onkologické léčby nebo spolu s chemoterapií k posílení jejího efektu (chemoradioterapie). 

Chemoterapie je protinádorová léčba založená na lécích zvaných cytostatika. Chemoterapie je jedním ze základních pilířů onkologické léčby. Společným znakem této různorodé skupiny léků je jejich cytotoxický efekt, tedy to, že chemoterapeutika jsou schopna různými mechanizmy ovlivňovat růst a dělení nádorových buněk. 

V léčebné strategii některých zhoubných nádorů se v indikovaných případech využívá kombinace léčby radioterapií a chemoterapií. Záměrem kombinovaného použití je zvýšení léčebného účinku na nádorovou tkáň při zachování ještě snesitelných vedlejších účinků léčby na zdravé tkáně. 

Hormonální léčba je jednou z nejstarších léčebných metod v onkologii. Využívá se hlavně v terapii nádoru prsu, prostaty či těla děložního. Společným znakem těchto nádorů je, že je hormony stimulují k růstu, jsou tzv. hormonálně dependentní. Hormonální léčba se proto zaměřuje na snížení tvorby hormonů (nejčastěji estrogenů a androgenů) nebo zablokování jejích účinku na nádorovou tkáň. 

Jak zdravé, tak nádorové buňky jsou schopny přijímat ze svého okolí signály, tyto signály převést do nitra buňky a odpovědět na ně. Tímto signálem může být pokyn k růstu a dělení buňky či k zániku buňky. Jedná se o série složitých, na sebe navazujících procesů, do kterých je zapojené velké množství molekul - bílkovin, včetně s nimi svázaných enzymů. Zatímco zdravé buňky mají tyto procesy přísně regulovány, nádorové buňky se této kontrole vymkly. 

Cílená léčba se zaměřuje právě na zmíněné signální a regulační bílkoviny především nádorových buněk. To ji odlišuje od standardní chemoterapie, která necíleně poškozuje DNA buněk nádorových, ale i těch zdravých. 

Imunoterapie představuje relativně novou a velmi dynamicky se rozvíjející metodu onkologické léčby. V současné době se největší pozornost soustředí na tzv. checkpoint inhibitory, monoklonální protilátky, které různými mechanizmy obnovují protinádorovou imunitu. Imunoterapie tedy necílí přímo na nádorové buňky, ale reaktivuje schopnost vlastního imunitního systému tyto buňky rozpoznat a zlikvidovat. 

HIPEC neboli hypertermická intraperitoneální chemoterapie) je terapeutický postup užívaný v léčbě nádorů pobřišnice, při němž se dutiny břišní napouští tekutina se zahřátým cytostatikem.

PIPAC neboli přetlaková nitrobřišní aerosolová chemoterapie je paliativní metoda užívaná v případech, kdy nádorová ložiska pobřišnice není možné kompletně chirurgicky odstranit, a kde tedy není ani místo pro metodu HIPEC. 

Radiofrekvenční ablace (RFA) je metoda onkologické terapie založená na tepelných účincích vysokofrekvenčního elektrického proudu na tkáně. Zavedení speciální sondy s elektrodami umožnuje vést proud přímo do nádorového ložiska, co vede ke zvýšení teploty a následné likvidaci nádorových buněk.  Metoda se využívá především v terapii nádoru jater. 

Mikrovlnná ablace (MWA) využívá podobně jako RFA působení vysoké teploty v nádorovém ložisku. MWA využívá, na rozdíl od RFA, působení elektromagnetické vlnění.

Chemoembolizace je metodou intervenční radiologie. Používá se především k léčbě nádorů jater nebo jaterních metastáz. Při chemoembolizaci je tenká, speciálně upravená, hadička zavedena do tepny, která přivádí krev k ložisku a vyživuje tak nádor nebo metastázu. Touto hadičkou se pak do tepen aplikují cytostatika, které ničí nádorové buňky a suspenze embolizačního materiálu, který snižuje průtok krve nádorem nebo metastázou.