• Rakovina plic je nemoc, k níž kouření ve značné míře přispívá. Kouření způsobuje odhadem 82 % případů rakoviny plic v Evropě.
• Kouření společně s alkoholem zvyšuje riziko vzniku nádorů v dutině ústní, hltanu, hrtanu a jícnu.
• U kuřáků cigaret je dva až třikrát větší pravděpodobnost vzniku karcinomu slinivky než u nekuřáků.  
• Kuřáctví je hlavním rizikovým faktorem vzniku nádoru ledviny a močového měchýře.
• Kouření přispívá rozhodujícím vlivem k rakovině jazyka a dásní.

• Je prokázán negativní vliv zakouřeného prostředí na dětský organizmus, na astmatické záchvaty, časté bronchitidy apod.
• Úmrtnost na kardiovaskulární choroby se u kuřáků zvyšuje dvojnásobně, a je vyšší v mladém věku. 
• Kuřákům se více kazí zuby.
• Kuřačky mají zvýšené riziko samovolných potratů.
• Kuřáci jsou častěji impotentní.
• Kuřákům hrozí zhoršení sluchu. 
• U kuřáků je častější lupénka.
• Mužům kuřákům hrozí plešatost. 
• Kuřákům hrozí žaludeční vředy.
• Kuřáci častěji trpí cukrovkou.
• Kuřáci rychleji stárnou.

• Na následky kouření zemře ve vyspělých průmyslových zemích každý druhý kuřák.
• Když někdo kouří celý život a přestane, riziko nádoru se sníží. Již jeden rok po přerušení kouření se snižuje riziko rakoviny plic o třetinu. Po 15 letech bez kouření je riziko stejné jako u nekuřáka.
• Tabák se podílí nejméně v 30 % na vzniku všech nádorových onemocnění. Zakouřené prostředí je jednou z hlavních příčin všech nádorových onemocnění plic u nekuřáků (asi u 30 % ).
• Jen ve 20. století měla tabáková epidemie na svědomí celosvětově kolem jedné miliardy lidských životů.
• Tabák je v rozvinutých zemích nejvýznamnější příčinou úmrtí, kterou lze ovlivnit.
• Žádný způsob užívání tabáku není bez rizik. Největší riziko představují formy, při kterých dochází ke spalování (a vzniká tabákový kouř), neboť většina rakovinotvorných látek vzniká při hoření.

Centra pro léčbu závislosti na tabáku se nacházejí v celé České republice. Najděte si tu poblíž svého bydliště.

Kontaktovat můžete Společnost Podané ruce, která má svá kontaktní centra po celé republice. Najděte si pomoc poblíž svého bydliště.

UV záření je zodpovědné za většinu melanomů a za téměř všechny karcinomy kůže. Vysoce mutagenní a karcinogenní je pásmo B (290 – 320 nm). Výskyt nádorů kůže ve vyspělých zemích stoupá. Rizikové je zejména nadměrné slunění v dětském věku  a  nadměrné oslunění v jarní době, kdy kůže ještě není dostatečně pigmentována. Více jsou ohroženi lidé se sníženou schopností ukládání pigmentu, kteří se „spíše spálí než opálí“. 

Snížení intenzity opalování a používání ochranných krémů s vysokým filtrem může toto riziko radikálně snížit. Jde o další příklad faktoru souvisejícího s životním stylem, tudíž je ve značné míře odstranitelné pouhým rozhodnutím.

Ionizující záření je celkově zodpovědné za cca 5 % všech úmrtí na nádory. Většinou jde ovšem o důsledek expozice přírodního záření, jemuž nemůžeme uniknout. Nejvýznamnější je v tomto směru radon a jeho rozpadové produkty v domech. Výskyt radonu je rizikovým faktorem karcinomu plic. Působí ovšem současně s kouřením, tudíž zanecháním kouření se může riziko podstatně snížit. Zjistěte si, zda nejste doma vystaveni záření radonu a přijměte opatření ke snížení jeho vysoké koncentrace. Jsou známé technické způsoby stavebních úprav, které koncentrace radonu v domech podstatně sníží. Před jejich realizací je doporučováno intenzivní větrání.

Případný karcinogenní vliv různých druhů elektromagnetického záření a polí o nižších frekvencích (rozhlas, televize, mobilní telefony, mikrovlnná trouba, elektrická vedení) není jasný. Známé biologické účinky těchto polí se mohou dostavit až při mnohem vyšších úrovních expozice, než se kterými se setkáváme v každodenních situacích. Doklady nejsou přesvědčivé a riziko, je-li nějaké, je nesporně velmi malé.

V životním prostředí se nachází mnoho tisíc umělých nebo přírodních látek, z nichž některé mohou způsobovat rakovinu.

K nejvýznamnějším chemickým látkám v životním prostředí, které znečišťují vnější i vnitřní ovzduší, patří všechny formy azbestu, benzenu, výfukových plynů dieselových motorů a polycyklických aromatických uhlovodíků, látky kontaminující vodu a potraviny, jako arsen a jeho anorganické sloučeniny a perzistentní organické znečišťující látky, jako například dioxiny a látky ze skupiny agrochemikálií, jako jsou pesticidy, herbicidity, insekticity či fungicidy. 

Pro některé typy nádorových onemocnění existuje dostatek důkazů, že je způsobují chemické látky, které se nacházejí v životním prostředí. K nejvýznamnějším typům patří rakovina plic, močového měchýře a kůže, mezoteliom, leukemie a lymfomy.  

Omezení expozice rakovinotvorným látkám závisí na kombinaci opatření a politik vlád na ochranu svých občanů před škodlivými látkami a kroků a rozhodnutí jednotlivců dodržovat poskytnutá doporučení. Kontrola rakovinotvorných chemických látek, které se nacházejí na pracovišti, v životním prostředí obecně nebo doma, vyžaduje oba typy opatření. Vlády musí vymezit politiky, zavést předpisy (např. ochranné limity, bezpečnostní zóny, zákazy chemických látek) a sledovat jejich dodržování. Výrobci nebo jiná odvětví musí přizpůsobit své procesy, aby uvedené předpisy splňovali, a zaměstnavatelé musí zajistit ochranná opatření pro své pracovníky (např. ochranné prostředky).