Domů → Vše o zhoubných nádorech → Léčebné metody → Cílená léčba

Cílená léčba

Stejně jako zdravé buňky, jsou schopny i ty nádorové přijímat ze svého okolí signály, převádět je do nitra buňky a odpovídat na ně. Tímto signálem může být pokyn k růstu a její dělení či k zániku buňky. Jedná se o série složitých, na sebe navazujících, procesů, do kterých je zapojené velké množství molekul - bílkovin, včetně s nimi svázaných enzymů. Zatímco zdravé buňky mají tyto procesy přísně regulovány, nádorové buňky se této kontrole vymkly.

Cílená léčba se zaměřuje právě na zmíněné signální a regulační bílkoviny, a to především nádorových buněk. To ji odlišuje od standardní chemoterapie. Ta necíleně poškozuje DNA nádorových buněk, ale současně i těch zdravých.

Pozn: Biologická léčba – často se nesprávně zaměňuje za léčbu cílenou. Biologická léčba ale představuje léky odvozené od přirozených, tělu vlastních molekul, nejčastěji proteinů, zatímco většina cílených léků jsou syntetické malé molekuly (výjimkou jsou monoklonální protilátky).

1Jaké jsou nejčastější typy cílené léčby?

Pod pojmem cílená léčba je zahrnuto několik skupin léků s různými mechanizmy účinků.

V praxi se nejčastěji používají monoklonální protilátky. Ty většinou rozpoznají specifické bílkoviny na povrchu buněk a navazují se na ně. Tím zjednodušeně blokují signály pro růst a dělení, obnovují signály pro zánik nádorové buňky (tzv. apopotózu) nebo umožňují imunitnímu systému adekvátně zareagovat na přítomnost nádorové buňky (imunoterapie).

Druhou velkou skupinou jsou léky o nízké molekulární hmotnosti z anglického small drugs, které blokují některé důležité regulační enzymy tzv. kinázové inhibitory.

Většina cílených léků je zaměřena na procesy v nádorových buňkách, výjimku tvoří antiangiogenní léky, preparáty cílené na cévní zásobení nádoru, které je klíčové pro další růst a metastázování nádoru.

2Jak léčba probíhá?

Cílená léčba má své uplatnění napříč diagnózami. Cílené léky se užívají buď samostatně, v některých případech je lze vzájemně kombinovat, nebo se podávají současně s chemoterapií, kde posilují její účinek.

Před zahájení jakékoliv onkologické léčby je nutné znát podrobné vlastnosti nádorových buněk. Při biopsii se z nádoru nebo metastázy odebere vzorek, ze kterého se při histopatologickém vyšetření zjišťuje přesný typ nádoru a přítomnost tzv. prediktivních markérů – znaků, které nám řeknou, jestli bude u tohoto konkrétního nádoru cílená léčba vhodná a efektivní.
Pokud se potvrdí, že nádor má očekávané vlastnosti, je možné zahájit léčbu, kterou bude vést Váš ošetřující onkolog. Před prvním podáním Vám lékař pečlivě vysvětlí, jaká léčba Vám bude podávána, jaké nežádoucí účinky můžete očekávat a jak je řešit. S lékařem podepíšete informovaný souhlas.
Samostatná cílené léčba většinou probíhá ambulantně. Pokud ale bývá terapie kombinovaná s delšími chemoterapeutickými režimy, vyžaduje si hospitalizaci. Většinou se aplikuje jako krátká nitrožilní infuze, část preparátů je dostupná ve formě podkožní injekce či tablet (hlavně tyrosinkinázové inhibitory). Některé cílené léky se užívají kontinuálně (bez přerušení), jiné se aplikují v cyklech, tedy po podání léku následuje několikatýdenní pauza.

3Jaké jsou vedlejší účinky a jaké je jejich řešení?

Cílená léčba má na rozdíl od chemoterapie účinkovat primárně v nádorových buňkách. Avšak signální a regulační molekuly, které cílená léčba blokuje, mohou mít v různých tkáních odlišnou, někdy doposud neznámou, funkci. Z toho vyplývají i nežádoucí účinky cílené léčby, kterých není méně než u chemoterapie, ale jsou jiného charakteru.

Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří:

Alergická reakce →

Léky představují pro lidský organismus cizí látku, na kterou může tělo zareagovat rozvojem různě závažné alergické reakce, od svědění až po život ohrožující anafylaktický šok. Nejvíce riziková je u cílené léčby první aplikace. Náš personál je na tyto situace připraven, proto bývá standardem zpomalení prvního podání delší sledování pacienta či předchozí užití léků, které zabrání rozvoji alergické reakce (kortikoidy nebo antihistaminika).

Akneiformní vyrážka →

Bývá pro některé cílené léky zcela typická a vyskytuje se až u 80 % pacientů. Nejčastěji se projevuje v obličeji, na trupu či ve vlasové části pokožky. Objevuje se po několika týdnech od zahájení léčby, po jejím ukončení mizí. Přetrvat ale může hyperpigmentace. Útěchou je prokázaná souvislost mezi výskytem vyrážky a efektem léčby. Důležitá je ochrana proti slunečnímu záření a hydratace pokožky. V případě potřeby se nasazují antibiotika, lokální kortikoidy a krémy s vitamínem K.

Svědění a suchost kůže →

Běžný nežádoucí účinek mnohých typů cílených léků. Mohou se při tom objevit i bolestivé fisury (praskliny na kůži).

Syndrom ruka-noha (hand and foot syndrom) →

Syndrom ruka-noha se projevuje jako zarudnutí, otok, někdy až olupování kůže v oblasti dlaní a plosek nohou. Bývá spojen s brněním a zhoršenou citlivostí v této oblasti. Prevencí je důkladné promazávání kůže či pohodlná obuv.

Narušení rovnováhy minerálů →

Dochází hlavně k poklesu hladiny hořčíku, draslíku či vápníku. Hodnoty těchto minerálů se proto pravidelně kontrolují a dle potřeby doplňují ve formě tablet, při hlubších poklesech cestou infuzí.

4Úspěšnost léčby

Efekt cílené terapie se hodnotí po aplikaci určitého množství cyklů. Následuje tzv. přešetření, které standardně zahrnuje zobrazovací metody (CT, MRI, USG, PET), laboratorní vyšetření, včetně vyšetření tumorových markérů a samozřejmě zhodnocení klinického stavu pacienta. U některých diagnóz se v případě ztráty citlivosti nádoru na léčbu provádí opětovná biopsie, která může prokázat změnu vlastností nádoru.

5Edukační materiály

Naše Informační a edukační centrum pro Vás ve spolupráci s odborníky na prevenci, diagnostiku a léčbu zhoubných onemocnění připravuje materiály ke čtení, videa a podcasty, ve kterých se dozvíte podrobné informace o onemocnění a rady pro období léčby zhoubného nádoru.