I letos v listopadu se konal Movember, akce zaměřená na zdraví mužů a osvětu v oblasti onemocnění rakovinou varlat a prostaty. Doc. MUDr. Jan Doležel, Ph.D., primář Oddělení urologické onkologie Masarykova onkologického ústavu hovořil o postojích mužů ke zdraví, o účinné prevenci, robotice i rozhodnutí stát se lékařem.

Movember je celosvětová akce zaměřená na zdravý životní styl mužů a na prevenci mužských onkologických onemocnění. V čem vidíte přínos Movemberu, myslíte si, že u mužů zvýší povědomí o nutnosti starat se o své zdraví? Pojďme se za listopadovou akcí ohlédnout.
Mezi ženami a muži je rozdíl ve starostlivosti o své zdraví. Většina žen v životě rodí, takže je automaticky v kontaktu se svým lékařem, gynekologem. Proti tomu stojí fakt, že muži, poté co byla zrušena vojenská povinnost, při níž procházeli lékařskou prohlídkou, nepřicházejí velmi často až do středního věku kontaktu s lékařem. V České republice se muži středního věku až do padesáti, šedesáti let proto o zdraví příliš nestarají a z tohoto důvodu je onkologická prevence často podceňována. Akce, které zvýší povědomí o nutnosti prevence, jsou samozřejmě potřebné.

Prevence je způsob, jak jít zdraví naproti. V případě včasného nálezu se zvyšuje šance na vyléčení. Jak by měla účinná a důsledná prevence onemocnění varlat a prostaty vypadat? Dejte mužům jednoduchý návod.
Zcela specifická prevence zaměřená přímo na nádory varlat není známá, nejdůležitější je včasná diagnóza. Existuje určitá genetická souvislost, ale není úplně prokázaná. Prokázaná je rizikovost, pokud má chlapec v dětství nesestouplé varle. Dříve se často tato anomálie  zanedbávala, během roku, dvou let, by měla být řešena. V současnosti už se to díky důkladné péči dětských lékařů a urologů děje. Základem prevence rakoviny varlat je důkladné pravidelné samovyšetřování, při podezření ihned vyhledat lékaře a nečekat.
Oproti tomu onemocnění rakovinou prostaty bývá dlouho bezpříznakové. Je mnoho mužů, kteří zemřou s rakovinou prostaty než na rakovinu prostaty. Odborníci z oboru urologie a onkologie by měli určit muže, kteří jsou v tomto směru rizikoví. Na základě laboratorního vyšetření specifického ukazatele, markeru (prostatický specifický antigen, PSA)lze vyslovit podezření na rakovinu prostaty. Vyšetřeni vy měli být muži nad 45 let a muži, kteří mají zátěž v rodině. To mohou dělat i praktičtí lékaři. Nesmírně důležitá je pravidelnost vyšetření.

Existují onemocnění, jejichž vznik souvisí s životním stylem pacienta. Právě nesprávný životní styl může být jedním z faktorů, který za onemocněním stojí. Je tomu tak i v případě rakoviny varlat a prostaty?
I zde platí pravidla obecné onkologické prevence, která zahrnují zdravý životní styl. Kouření může mít souvislost s rakovinou prostaty. Negativně působí i stres, který je jedním ze spouštěčů některých typů onkologického onemocnění. Jsme uspěchaná euroamerická civilizace.

Někteří muži prevenci podceňují nebo vynechávají, důvodem bývá pasivní postoj k vlastnímu zdraví a někdy možná i stud. S jakými postoji se setkáváte?
Rakovina varlat a prostaty jsou dva odlišné nádory. Rakovina varlat se vyskytuje nejčastěji v mladém věku od 25 do 35 let, je to nádor, který se dá zjistit pohmatem. Fakt, že někteří muži přicházejí pozdě, spočívá v tom, že pociťují zmíněný stud, anebo strach. Často se bojí jít k lékaři a přijdou až v pozdní fázi. K vyhledání lékaře vede muže často partnerka, nebo ho k rozhodnutí situaci řešit s odborníkem přivede rychlost, jakou nádor roste. Tím totiž bývá typický. U rakoviny prostaty je těžištěm pravidelné důsledné docházení na zmíněná vyšetření indikovaná praktickým lékařem či urologem. A ještě k postojům lékaře a pacienta. Přístup k informacím je snadný, jsem rád, když se pacient vzdělává, chce rozumět své nemoci, nebezpečím je, že se dá cestou neověřených alternativních metod. Drtivá většina zdravotních problémů se dá vysvětlit laikovi srozumitelně. Je to o tom, jak se lékař vžije do role pacienta. Výstižně je to řečeno v knize Už zase skáču přes kaluže, kde se píše, že je třeba sednout si na židli toho druhého. Lékař by si měl umět sednout na židli pacienta a srozumitelně vše vysvětlovat. Jsou ale případy, kdy pacienti nejsou schopni se sami rozhodnout (např. mentálně postižení, dementní a podobně) - lékař na ně pak nesmí přehazovat odpovědnost. Lékař by měl být altruistický, empatický, musí mít na pacienta čas. Mezi dvěma cestami léčby se správně může rozhodnout jen informovaný pacient.

Pojďme k mýtům. S jakými se nejčastěji setkáváte v oblasti prevence onemocnění varlat a prostaty? Jaké vůči nim máte stanovisko?
Říká se mladý erotik, starý prostatik. Existují údaje, že promiskuita zvyšuje riziko nádorů prostaty. Možná to souvisí se záněty prostaty, existuje histologická charakteristika zánětu prostaty, která se pokládá za rizikovou pro vznik rakoviny prostaty. Takže přece jen určitá souvislost zde možná je. Je tu ještě jeden zajímavý fenomén. Často se setkávám s tím, že za muže – pacienta mluví žena, formou mailu konzultaci za své muže častěji žádají ženy, než samotní muži. Muži by měli být v tomto směru aktivnější, jde přece o jejich zdraví.

Urologických pacientů je velmi mnoho, způsoby onkologické léčby se stále vyvíjí. Zkuste přiblížit situaci ve vašem oboru?
Onkologická léčba udělala v oblasti urologie veliký pokrok, nádory dříve nazývané zabijáci jsou ve velké většině vyléčitelné. Smutným faktem je, že výskyt rakoviny prostaty v ČR narůstá, zvyšuje se počet mladších mužů více zhoubnými nádory. Tyto vážnější případy pak vyžadují nejen odstranění prostaty (radikální prostatektomii, ale i odstranění mízních uzlin v pánvi, což je mnohem složitější zákrok. K dispozici máme v posledních letech robotický systém daVinci, pomocí kterého jsou zmíněné zákroky prováděny.

V oblasti robotických operací jste vy osobně šampionem. Provádíte je od roku 2007 a jejich počet se blíží ke dvěma tisícům. Tímto způsobem operujete i přímo v Masarykově onkologickém ústavu, díky robotickému systému Da Vinci. V čem je robot šikovnější nežli lidská ruka?
Důležité je správné technické provedení ze strany operatéra, druhotně záleží na metodě. V současnosti už máme zkušenost s tím, že robotická operace přináší menší riziko krvácení, snazší rekonvalescenci. Robotickou metodou dosahujeme velmi dobrých výsledků, robotické nástroje, které mají tzv. robotické zápěstí, je menší a mnohdy šikovnější než lidská ruka. Zkušený operatér se brzy zapracuje.

V oboru urologie jste uznávaným odborníkem. Když se ohlédnete zpět, co pro Vás bylo ve Vašem povolání největší výzvou?
Určitě mezi ně patří robotika: když jsem začínal, nebyl tak propracován systém zaškolování, museli jsme si projít krušnými začátky. Řada urologů robotiku neuznávala, čekali na naše chyby a stěžovali si dokonce i na ministerstvu zdravotnictví. Každá zdařilá operace byla krokem vpřed. Než jsem přišel do MOÚ, zahajoval jsem léčbu ochrnutých po úraze, implantovali jsme stimulátory vozíčkářům, aby mohli močit, chodit na stolici a dosáhnout erekce. Pouštět se do realizace něčeho nového, být u zrodu nových metod, to byly výzvy.

Co Vás zavedlo k profesi lékaře, bylo to povolání, o kterém jste už od dětství snil?
Tatínek byl lékař, patolog, zabýval se výzkumem. Rodinný příklad tady byl, moje směřování mělo jiný základ, motivace vycházela z bolestného prožitku. Zemřel můj bratr a já jsem se rozhodl být lékařem. Toto životní rozhodnutí jsem udělal v 10 letech a velmi přesně si na ně pamatuji dodnes. Už tenkrát jsem věděl, že udělám všechno proto, abych se lékařem skutečně stal.