Přinášíme vám rozhovor s Mgr. Martinem Bartošíkem, Ph.D., který v MOÚ vede ve Výzkumném centru aplikované molekulární onkologie RECAMO svoji výzkumnou skupinu. Ta se snaží vyvinout nové diagnostické nástroje pro včasnou detekci nádorových onemocnění. 

Sono, mamografie, magnetická rezonance… jaké další diagnostické nástroje se používají k odhalení rakoviny?
Obvykle se používají zobrazovací metody, které jsou velmi bezpečné, jen je třeba dodržovat určitá pravidla. K zobrazovacím metodám bych určitě přidal CT (neboli počítačovou tomografii) a pozitronovou emisní tomografii (PET) k zobrazení různých orgánů. Dále pak klasickou kolonoskopii nebo gastroskopii k odhalení nádorů v trávicím traktu, případně bronchoskopii u nádorů plic. Kromě zobrazovacích metod jsou nezbytné také laboratorní testy krve a moči případně test na krvácení do stolice. Rychle se rozvíjí molekulární diagnostika in vitro, tj. detekce molekulárních biomarkerů (např. proteinů, DNA, metabolitů), a to buď z tkáně odebrané při biopsii, nebo v tělních tekutinách (zejména v krvi nebo moči). Tento typ diagnostiky je velmi důležitý zejména pro odhalení časných stadií onemocnění, kdy zobrazovací metody nemusí být účinné, a je minimálně invazivní.

Snažíte se vyvíjet nové nástroje. Jaké technologie používáte?
Protože se zaměřujeme především na analýzu DNA nebo RNA, používáme technologie vhodné pro tyto molekuly. Standardně používáme hlavně PCR, ale používáme i rychlejší alternativy, které dokáží amplifikovat DNA i při pokojové teplotě během několika minut. Produkty takových reakcí, které signalizují přítomnost nádorového biomarkeru, který nás zajímá, analyzujeme především pomocí elektrochemických čipových technologií, které jsou jednoduché a snadno miniaturizovatelné.

Využíváte ve svém výzkumu také umělou inteligenci?
V některých projektech se snažíme využívat i umělou inteligenci, zejména při strojovém učení nebo neuronových sítích, a jsem si jistý, že časem se její využití ještě více rozšíří.

S jakými vzorky pracujete?
Je to různé, většinou jde o nádorové buněčné linie, na kterých je dobré testovat nové přístupy a metody. Ale samozřejmě se vždy snažíme do našeho výzkumu zahrnout i reálné vzorky od pacientů, ať už jde o nádorovou tkáň z biopsií, krev, moč nebo stěry z děložního čípku. Teprve na těchto vzorcích můžeme zjistit, zda je námi vyvinutá metoda použitelná v praxi.

Přicházíte do kontaktu s pacienty?
Málo. My, vědečtí pracovníci, máme v Masarykově onkologickém ústavu samostatnou budovu a k nám chodí jen vzorky pacientů. Ty jsou pro nás navíc anonymizované. Na druhou stranu právě to, že jsme součástí nemocnice, dává našemu výzkumu úplně jiný rozměr. Podtrhuje to navíc intenzivní spolupráce s lékaři onkology, kteří nám poskytují nesmírně důležitou zpětnou vazbu. 

Jak je to s financováním vašich výzkumných projektů?
Finanční podpora je naprosto zásadní. Jsme přeci jen na pomezí základního a aplikovaného výzkumu, takže podpora grantových agentur je pro nás klíčová. Naštěstí je a určitě bude výzkum rakoviny prioritou nejen národních, ale i mezinárodních grantových agentur, a tak jsou možnosti financování široké. Druhou věcí je mít dobrý nápad a dobře napsanou projektovou žádost a samozřejmě i trochu štěstí, protože úspěšnost bývá nízká a je třeba žádat opakovaně. Je to tak trochu sisyfovská práce, až na to, že my ten kámen někdy vytlačíme nahoru.

S kým vším spolupracujete?
Dnes je velmi obtížné dělat vědu bez spolupráce. Jsem velmi rád za spolupráci s madridskou univerzitou UCM, která trvá již řadu let a kde jsem mohl strávit krásné chvíle během svých zahraničních stáží. Většina mých spoluprací byla samozřejmě s českými výzkumnými skupinami nebo lékaři, ale v poslední době jsem navázal spolupráci i se slovenskými firmami.

V čem jsou zahraniční stáže přínosné?
Absolvoval jsem stáže na univerzitách v Madridu ve Španělsku a v San Diegu v USA. Vždy je dobré vidět, jak se na problém dívají jinde, jinýma očima. Získáte novou inspiraci, nový pohled na věc. Seznámil jsem se s novými metodami, naučil jsem se nové postupy, které používáme dodnes. Vybudoval jsem si síť kontaktů, zdokonalil jsem se v angličtině. A tak bych mohl pokračovat dál. Stáže jsou skvělé a svým studentům vždy doporučuji, aby někam vyjeli alespoň na pár měsíců. A přidám ještě jedno pozitivum. Delší pobyt v zahraničí učí člověka větší toleranci k jiným kulturám či rasám, což by nám, alespoň ve střední Evropě, velmi prospělo.

Existují nějaké mýty o rakovině, které stále převládají?
Bohužel jich je stále mnoho, i když se naše znalosti o rakovině značně zlepšily. Jen se nedostávají k širší populaci, která je stále náchylná k dezinformacím. Většina mýtů se týká léčby rakoviny, např. že na rakovinu již dávno existují léky, ale farmaceutické firmy je prostě nechtějí uvádět na trh, nebo o volně prodejných přípravcích, které "zaručeně" fungují. Je však důležité si uvědomit, že rakovina není jednotná nemoc, takže nikdy nebude existovat univerzální lék. Jednotlivé nádory jsou natolik odlišné a složité, že jediný přípravek obvykle nemá šanci nádor zničit. Naopak se používají komplexní přístupy, které kombinují chirurgický zákrok, chemoterapii a ozařování, případně u některých diagnóz také cílenou léčbu.

Názory na mamografii se různí. Někdy je označována za škodlivou. Proč je tedy jednou z metod diagnostiky rakoviny prsu?
Je pravda, že některé odborné společnosti nedoporučují mamografii mladším věkovým skupinám, kdy rizika z ozáření převažují nad přínosy. Mamografie je naopak doporučována ženám od 45 let, a to nejen na Slovensku nebo v České republice, ale i ve většině vyspělých zemí. U moderních mamografů je dávka záření relativně nízká, a protože se vyšetření provádí každé dva roky, je kumulativní dávka zanedbatelná. Vědecké studie navíc neprokázaly, že by mamografie způsobovala rakovinu.

Říká se, že rakovina vzniká, když se buňka "zblázní". Nelze se tedy nakazit.
Není třeba se obávat, že by rakovina byla nakažlivá. Existují virové infekce, které způsobují určité typy nádorů a tyto infekce jsou nakažlivé. To však neznamená, že člověk po nakažení onemocní rakovinou; to závisí na imunitním systému daného člověka. Podobně je tomu s dědičností rakoviny. I když výskyt rakoviny v rodině často zvyšuje riziko, že člověk onemocní také, nemusí to být pravidlem.

Máte pro naše čtenáře nějaký vzkaz závěrem?
Choďte na běžné preventivní prohlídky, nepodceňujte neobvyklé změny na svém těle a nebojte se vyhledat a zeptat se svého lékaře, pokud máte nějaké podezření. Včasná diagnóza může často zachránit život.